Mýty o zvířatech z útulku: Od ,,vraždících bestií” až po gaučáky

Roztomilý útuláček, šílený čokl, který má sakra problém nebo hromada nekonečné lásky?

Kolem zvířat z útulku koluje spousta mýtů a přitom většina z těchto chlupáčů je jen nepochopená, smutná nebo odložená verze dokonalého parťáka. Přečtěte si největší mýty zvířatech z útulku a zjistěte, proč se opravdu nemusíte bát, že vás sežerou.

Nejčastější mýty o zvířatech z útulku

Nevěřte všemu, co slyšíte. O zvířatech z útulku se často mluví v negativním slova smyslu. Jaká je však pravda a proč si psa útulku prostě zamilujete?

1. ,,Zvíře z útulku je určitě agresivní. Jinak by tam přece nebylo!"

Pokud bychom používali tuhle logiku, každý člověk v čekárně u zubaře by byl psychopat. Útulek neznamená, že je zvíře nebezpečné, ale znamená to, že mělo smůlu. Lidé se stěhují, rozvádějí, onemocní, nebo si pořídí zvíře bez přemýšlení.

Drtivá většina psů a koček v útulcích jsou přátelští, vděční a sociální tvorové. A agresivitu? Tu často způsobí strach, bolest nebo špatná zkušenost. Ale ta se dá léčit (na rozdíl od předsudků).

2. ,,To je starý gaučák... a za chvíli stejně umře."

Stáří neznamená konec života. Naopak! Starší zvíře ví, kde je záchod (venku), ocení klid a často už má zmáknutý i život s lidmi.

Nepřekouše vám kabely. Nezničí stěnu. A na rozdíl od štěňat se obvykle po osmé hodině večer automaticky vypne.

3. ,,Nechci zajíce v pytli. Radši si pořídím štěně s papírama."

Pokud toužíte po tom, aby vám štěně načůralo do boty, okousalo gauč a pak si zlomilo nohu při skoku z konferenčního stolku - jděte do toho! Ale štěně není záruka hodného psa. Stejně jako pes z útulku není jen použitý výrobek.

V ÚTULKU VÍ: Jestli je zvíře vhodné k dětem. Jestli miluje kočky. Jestli má strach z deštníků nebo řidičů tramvají. Oproti papírovému štěněti ví zkrátka často mnohem víc.

4. ,,Psy z útulku si berou jen lidi, co na pořádného psa nemají."

Aha. Takže kdo si koupí Teslu z bazaru, nemá na novou? A kdo adoptuje dítě, nemá na svoje? Ne. Lidé, kteří si adoptují, mají často akorát největší srdce. A taky zdravý rozum.

Adopce není druhá liga. Je to první volba lidí, kteří věří v druhou šanci.

5. ,,To jsou samí voříšci bez původu. Já chci něco s rodokmenem!"

Takové uvažování je bohužel časté, ale nespravedlivé.

Voříšci z útulku sice nemají průkaz původu, zato mají obrovské srdce a často čekají na druhou šanci mnohem déle než čistokrevní psi. Rodokmen nezaručí lásku, vděčnost ani oddanost. Ty najdete právě u těch, kteří si toho v životě už prošli dost.

Adopce zvířete z útulku je možnost, jak zachránit bezbranný chlupatý život.

6. ,,Zvíře z útulku si mě nikdy nezamiluje tak, jako kdybych ho měl od malička."

Naopak. Zvíře, které zažilo ztrátu, si vás zamiluje silněji než ten, co vás bere jako samozřejmost. Vděčnost z očí psa nebo kočky, které konečně našly domov, se nedá popsat. Musí se zažít. Zkuste to.

Váš nový parťák netouží po dokonalosti. Chce vás. Vaše ruce, vaši vůni, váš gauč. A občas i vaše večeře.

7. ,,Je to komplikované - papírování, kontroly, blabla…"

Ne, nechceme vám zkontrolovat ledničku ani posílat komando CIA. Chceme vědět, že to myslíte vážně, a že dané zvíře neskončí po měsíci zpátky u nás.

Papírování? Pár podpisů. A kontrola? Příjemná návštěva, při které se zasmějeme a řekneme si, jak to doma máte.

Tak, teď když znáte pravdu, NEKUPUJTE - ADOPTUJTE!

Zvíře z útulku není vadné. Není rozbité. Není podřadné.

Je to živý tvor, který měl smůlu a čeká na někoho, kdo mu konečně ukáže, co to znamená být doma. Možná to budete právě vy. A nebo tenhle článek pošlete někomu, kdo o novém domácím mazlíčkovi přemýšlí.

A až se někdo příště zeptá: ,,Ty sis fakt vzal psa z útulku?", můžete odpovědět s úsměvem: ,,Jo. A od té doby vím, že smyslem života je tenisák."